Slovo runa pochází ze staroseveroněmeckého slova rún, což znamená „tajemství“. Runy se vždy uváděly do souvislosti s nějakými dovednostmi, s oblibou esoterickými. Proto slovo runa může být překládáno i jako „znalost“, „zručnost“, „magický znak“, „kouzlo“ či „hádanka“. Runy jsou nejstarší písemné znaky Germánů a pravděpodobně vznikly v Dánsku v 1. st. n. l. na základě severoetruské abecedy. Nejstarší runová abeceda se nazývá Futhark. Je tvořena 24 znaky a byla používána v 1. až 8. st. n. l. Tato starší verze abecedy byla rozšířená u všech germánských národů. Mladší Futhark, který vznikl v 8. st. n. l., byl používán pouze ve Skandinávii a skládal se ze šestnácti znaků. Runy byly ryty do kamene (skalní stěny, jeskyně, smírčí či náhrobní kameny), kostí, kovu (zbraně, šperky) a s největší pravděpodobností i do dřeva.
Kámen s runovým nápisem
Runy nesloužily jen jako psací znaky, ale také jako mocné symboly v magických formulích - zaříkávadlech. Používaly se také při věštění budoucnosti apod. Již samotné rytí run dávalo předmětům příslib magických schopností – např. zbraně tím získávaly větší sílu k zničení protivníka.
Šestnácti znakový Futhark se vyskytoval ve dvou podobách: runy s dlouhými a runy s krátkými větvemi. Tyto dvě verze vikinské runové řady získaly své označení kvůli rozdílnému vzhledu. Runy s krátkými větvemi mají oproti runám s dlouhými větvemi podstatně kratší vedlejší větve. Runy s krátkými větvemi vznikly z run s dlouhými větvemi.
Runy s dlouhými větvemi (Ekonsen, 2003)
Runy s krátkými větvemi (Ekonsen, 2003)
Runy měly svá speciální jména, která souvisela s bohy a každodenním životem a která se používala i jako pomůcka k snazšímu zapamatování jejich zvukové hodnoty. Proto bylo možné jednotlivé znaky použít i jako pojmové runy. To znamená, že se četly jako celé slovo, pojem – viz. následující přehled (v závorce je uveden další možný způsob čtení runy):
1. Runa f: fe (fiu), tedy „dobytek“, zboží“, „bohatství“ (bůh „Frey“).
2. Runa u: ur (urR), tedy „pratur“, „prasíla“, „mrholení“.
3. Runa th: þurs (þhurs), tedy „obr“, „démon“.
4. Runa ã: áss (ãus), tedy „bůh“.
5. Runa r: reið (raiþu), tedy „vůz“, „rychlá jízda“, „cesta“, „bouřka“.
6. Runa k: kaun (kãun), tedy „vřed“, rána“.
7. Runa h: hagal (hãgãl), tedy „kroupy“.
8. Runa n: nauðr (nãuþR), tedy „nouze“, „nezbytná potřeba“.
9. Runa i: is (is), tedy „led“.
10. Runa a: ar (ãr), tedy „rok“, „úroda“, „plodnost“.
11. Runa s: sol (sulu), tedy „slunce“.
12. Runa t: Tyr (tiuR), tedy bůh „Tý“.
13. Runa b: biarkan (biarcãn), tedy „bříza“, „březová větvička“.
14. Runa m: maðr/manr (mãnR), tedy „muž“, „člověk“.
15. Runa l: laukr/laugr (lãukR), tedy „cibule“, „plodnost“, „voda“, „vodní tok“.
16. Runa R: yR (ir), tedy „tis“, „luk“.
© Copyright 2007 - 2012, Anwend Zůl